Kristýna
4 stars

Ital Marco De Angelis byl po dlouhá léta znám pouze jako vyhlášený producent a hudební inženýr, nikoli jako aktivní muzikant. Málokdo tedy vedel o jeho kompozicních a interpretacních schopnostech, které v prubehu své dlouholeté práce v hudebním prumyslu nasbíral. Album The River je jeho prvotinou, na které je velmi znát dlouhá doba zrání hudebního materiálu ve skladatelove hlave, a v neposlední rade také zalíbení v progresivním rocku (v tomto prípade jeho obrození v prubehu 80. let), kterým se Marco De Angelis nikterak netají.
The River je sbírka skladeb konceptuálního charakteru, která se zabývá predevším dualitou všeho živého i neživého na tomto svete, tedy prirozenými a všudyprítomnými protiklady, které také dávají albu dovetek Both Sides of the Story. Ac bychom toto téma mohli oznacit za spíše závažnejší, téma snad až filozofického charakteru, Marco De Angelis jej na své debutní desce pojal pomerne netradicne – skladby jsou prevážne pozitivne znející, kladoucí duraz na melodicnost a prostou radost ze hry, které mají následne posluchaci zprostredkovat velice podobné pocity – tedy zejména radost, dobrou náladu. Texty se rozhodne dají oznacit za nadprumerné, ackoli jejich kvalita nemá zrovna vzestupnou tendenci a na desce najdeme i pár prešlapu (napr. Take It Away). Hudebne se deska pohybuje v mantinelech toho, cemu se ríká klasický neo-prog. Avšak narozdíl od nekterých velmi kontroverzních zástupcu tohoto žánru, na jejichž tvorbu se názory neustále rozcházejí, se Marco De Angelis pohybuje na vlnách velmi príjemné kytarové muziky, kde jsou jeho sólové nástroje preci jen mírne vycnívající, ale presto ne egoisticky vytavené do nebeských výšin. Angelis slouží celku, ale presto mu s lehkostí a grácií dominuje. A tak by to presne melo být. Nekterým skladbách výrazne pomáhá i užití Chapman Stick. Angelis je jedním z mála italských hrácu na CS, takže by bylo zrejme hloupé na svou desku nezaradit i tento velmi specifický strunný nástroj. Treba ve skladbe Black Stare ci One Love perfektne dopomáhá utvorit celek a posluchaci podsouvá opravdu nádherné harmonické party.
Instrumentálne je deska velmi dobre sestavená, jednotliví hudebníci se snaží „jen“ udelat kus poctivé práce a podílet se na této bezesporu elegantní a sofistikované muzice. Opet se zde nepredvádí žádná preludování, príklady hrácské virtuozity bychom zde jen težko hledali. Vše je ale príjemne dotažené do konce a instrumentální složka se perfektne doplnuje s tou vokální. Výber zpeváku byl zcela jiste také duležitou a nelehkou úlohou, kterou si musel Angelis pri tvorení a následném zkoušení materiálu projít. Bylo by však vhodné dodat, že si s tím poradil velmi dobre a angažování Marcella Catalana, stejne jako zbylých doprovodných vokalistu, bylo výborným krokem, který jeho hudbu posouvají do naprosto jiných výšin. Hlas Marcella Catalana není svým zabarvením pro progresivní rock, potažmo neo-prog zrovna typický, a tak tuto volbu kvituji.
Marco De Angelis me svým prvním hudebním pocinem velice prekvapil. Sám uvádí, že je velkým fanouškem progresivního rocku 70. let, na tomto albu to však vypadá, že má mnohem více v oblibe ve stejné dekáde pozvolna nastupující AOR a popularite se tešící neo-prog z dekády hned následující. Opravdu, odkazu na legendy klasického progu bychom našli pramálo, dost možná vubec žádné, avšak svým vyznením se jedná o skutecne vyzrálý hudební materiál, který – ac není tím pravým príkladem pro sluvko „progresivní“ – jiste dokáže uspokojit hudebne lacného príznivce rockové hudby à la Asia. Prímerum ke konkrétním interpretum jsem se sice chtela vyhnout, ale práve zmínení formace Asia by mohlo být dobrým vodíkem práve k Marcu De Angelisovi a jeho tvorbe.
Velmi slušná deska, která stojí za pozornost.

Reviews Reviews river

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *